Něco málo o nás:

Kuk, tak to jsme my

ať taky víte, jak vlastně vypadáme – teda vypadaly, ona ta fotka už je malinko starší, ale jsme pořád stejně krásné, takže je to vlastně jedno, ne?

Stručné seznámení s působením bývalé 4. D na OA Kollárova

Znáte to, čerstvě vylezete ze základní školy, ještě rozjuchaný z prázdnin a najednou máte trvale navštěvovat další ústav. Netrvá dlouho a každý přijde na to, že jiný výraz než ústav – promiňte – samozřejmě, že myslím vzdělávací ústav, pro tuto budovu není. To vše je samo o sobě strašné, ale představte si ten šok, když vlezete do své nové třídy (mimochodem musíte vyšlapat asi tisíc schodů do 3. patra) a zjistíte, že jsou tam samé holky. Nechápete, nevěříte a na mysli Vám tane jediná otázka: „Proč zrovna já????“ a ještě chviličku věříte, že je to jen velmi, velmi špatný vtip. Realita je ovšem tvrdá, a tak se s tím smíříte a když ne, stejně budete muset. Nejspíše to znamená, že přijdete o ty pohledy do výstřihů a na zadek od dospívajících mladíků (ovšem čas prokázal, že totéž je schopen nahradit profesor ekonomiky, který nám poskytl důkladnou teoretickou průpravu – která z nás například ve 14 letech věděla, co je to koitus a lunární měsíc, ha?), nebudou dělat hloupé vtípky na Vaši sexuální /ne/aktivitu či zjev, v neposlední řadě se na lyžáku nebudete moci opřít o „mužské“ rameno a neuvidíte nikoho polonahého. Ačkoli celé čtyři roky posloucháte o těch šprtkách, slepicích a různých jiných názvech, kterými je naše X.D častována, což se dotýká Vašeho ega, dokážete ocenit výhody tohoto čistě jednopohlavního spolku. Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že my nejsme jiné a nemusí se k nám tudíž chovat jako k nemocným cholerou. Co Vás napadne při pojmu „dívčí třída“? No, jen to přiznejte. Nic hezkého, že? Tak odhoďte své předsudky včas, než bude pozdě.

Náš první a jediný kluk

Vzpomínám, jak jednou ve druháku přišla pí. prof. Zábranská a s ní, divte se, kluk!!! Vypadal plný optimismu a s úsměvem, ovšem až do té doby, než se rozhlédl. Koukal a koukal a koukal…..najednou mu úsměv ztvrdl. Zoufalýma očima hledal v publiku mužskou podporu, no, holt, smůla! Tak jsme se ho ujaly jako slepice kuřete. Nutno říct, že skoro nemluvil a odolával několika málu našich otázek slušně, čili skoro vůbec. Možná jsme s ním soucítily a tak se každá alespoň usmála, teď mě napadá, že ho to nejspíš děsilo. Přišel k nám z Italského gymnázia a chvílemi vypadal, že by raději mluvil maďarsky, ohluchl nebo vyzkoušel třeba změnu pohlaví. Vydržel to přesně dva dny a pak onemocněl. Od té doby jsme ho neviděly. To musel být strašný virus….!!!

Otázka na tělo – aneb co znamená slovo NORMÁLNÍ

Někdy si prostě tak sedím a zatímco se nám různí profesoři snaží vštípit údaje všech typů do hlaviček, sleduji hodinky a přemýšlím o tom, co vidím okolo. Je to prostě nenormální, alespoň se nenudím…

Koukám, jak v posledních lavicích skupinově poslouchají skleničku, protože v ní šumí zbytek jablečného džusu a o kousek blíž ke katedře se baví celý houf postupným kradením školních pomůcek (velmi chudého obsahu) jedné „pilné“ žačce, jejíž jediným problémem je poslední slovo v křížovce.

Nemohu napsat, že bychom u nás neměly vzor pro všechny studenty. Abych netroškařila, jsou hned dvě (kromě jiných). Skvěle se učí, drží dietu, lakují si nehty a jen tak mimochodem nenápadně pronášejí inteligentní poznámky na své infantilní, pubertální okolí. Nemyslím si, že by to bylo výsadou dívčích tříd – takhle chytré lidi najdete všude.

V podstatě jsme dobrá parta, co si užila hodně blbostí (a ještě si jich hodně užije) a jestliže si někdo strčí hrst brček za uši a hraje si na marťany, ostatní se rádi přidají nebo se aspoň zasmějou. Bez kluků (ve třídě) si vystačíme, alespoň si nikdo na nic nehraje a můžeme probrat vše, co se jich týče (i choulostivého), aniž bychom někomu pošramotily jeho křehké ego.

Realita

Zatímco absence v hodinách stoupá a studijní výsledky klesají, nečekáme, že přirozený úbytek studentek se úměrně zvýší. Naše bilance za celou dobu je zatím slušná (3 dívky škrtlé ve třídním výkaze a jedna mrtvá krysa vyhozená v novinovém papíře do koše). Mimochodem musím uznat, že tento „roztomilý“ vtípek několika studentů z bůhvíjakého ročníku měl očekávaný efekt, neboť se této rozkládající se potvory zalekl i jeden nejmenovaný student (M. S. ze 4. B), co teprve my.

A tak se nás úspěšných 29 dostalo do posledního ročníku. Není třeba zdůrazňovat, že při slově maturita nám běhal mráz po zádech. Nebylo divu – takové množství „výhrůžných“ poznámek profesorů, které ovšem cynicky zakončovali konstatováním, že to vůbec není hrozné.

Jak to nakonec dopadlo

Naproti všem tragickým očekáváním jsme skutečně všechny odmaturovaly, a to mnohdy k vlastnímu překvapení. Čímž pro mnohé z nás skončila doba dětských her a malin červených, jak praví klasik a vrhly jsme se do pracovního procesu. Některé pokračují ve studiu a jiné cestují po Evropě (zatím jenom). Pobyt mezi „dospělými“ nás však zatím poznamenal jenom trošku, takže pořád máme bláznivé nápady a je nám dobře. Jedním z výsledků jsou i tyhle stránky. Jsou určeny pro nás, které si u nich zavzpomínáme, ale hlavně víme, co se děje, dělo a dít bude a taky pro Vás, abyste věděli, že jsme pěkný čísla.

Takže, zamáčkněte slzu, složte kapesníček a pusťte se do prohlížení.

Zuzka

Poznámka na závěr: Přepsáno, upraveno a doplněno bez laskavého svolení Pecky, coby původní autorky (původní verze na stránkách OA Kollárova).